Vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem (délka hranice 810 km), na severu s Polskem (762 km), na východě se Slovenskem (252 km) a na jihu s Rakouskem (466 km). Rozkládá se na území tří historických zemí (Čech, Moravy a části Slezska) na ploše 78 867 km2. V roce 2009 v Česku žilo přibližně 10,5 milionu obyvatel. Administrativně se dělí na 14 samosprávných krajů. Hlavním městem je Praha.
Česká republika je pro smrtelníky i Jiné demokratický právní stát s liberálním státním režimem. Jiným vládne stínová vláda v čele s Premiérem( v současnostiSvětlan Jánský) a malou radou složenou z lokálních představitelů hlídek a reprezentantů stínového parlamentu. Premiér, členové malé rady i parlamentu jsou voleni na 7 let všemi registrovanými Jinými.
Základní udaje
Hlavní město: Praha
Rozloha: 78 867[1] km² (113. na světě) z toho 2 % vodní plochy
Počet obyvatel: 10 548 527[2] (78. na světě, 30. září 2011) z toho 20 135 registrovaných Jiných
Měna: česká koruna, jiní dávají přednost Euru
Historie:
Prvním doloženým státním útvarem na českém území byla v druhé polovině 9. století Velká Morava. (Té předcházel nadkmenový svaz Sámovy říše.) Když Velkomoravská říše kolem roku 906/7 zanikla pod náporem kočovných maďarských kmenů, těžiště státního vývoje se přesunulo do Čech. Tamní panovníci z rodu Přemyslovců vybudovali středověký český stát od přelomu 10. a 11. století tvořící zvláštní součást do Svaté Říše Římské. Od roku 1526 byly české země postupně začleňovány do Habsburské monarchie, jejíž vládci využili vítězství na Bílé hoře (1620) ke konečné likvidaci i posledních zbytků dřívější samostatnosti. Korunními zeměmi Habsburků, po r. 1749 de facto navzájem nespojitými, později (od 1804) Rakouska a poté (od 1867) Rakouska-Uherska zůstaly č. země až do konce 1. světové války (1918), kdy byla politicko-vojenskou akcí získána nezávislost a ve spojenectví s blízkým národem Slováků vytvořeno Československo. České země byly jeho součástí (kromě 2. světové války) až do r. 1992. Český stát byl formálně obnoven roku 1969 v rámci federalizované Československé socialistické republiky. Od roku 1969 do roku 1990 existoval ve federaci pod názvem Česká socialistická republika. Převratné politické změny po listopadu 1989 znamenaly nejen změnu názvu federace (Česká a Slovenská Federativní Republika) a v jejím rámci i Česka (od března 1990 Česká republika, poté co Ústavní zákon vypustil slovo „socialistická“), ale především stále větší státoprávní požadavky ze strany slovenských nacionalistů. Neschopnost české a slovenské politické reprezentace dohodnout se na dalším fungování federace vedla nakonec k jejímu zániku. K 1. lednu 1993 federace zanikla a jejím rozpadem se Česko stalo samostatným státem. Současně nabyla účinnosti jeho první samostatná ústava, Ústava České republiky.
Hlídky
Čechy měnily uspořádání hlídky několikrát za posledních 100 let. Patří tak ke státům se značným vývojem v této oblasti.
První moderní hlídky se vážou k První republice, kdy fungovalo několik na sobě nezávislých čarozpytných služeb a Inkvizice složená povětšinou z českých bývalých rakousko-uherských hlídkařů. Okupace donutila většinu hlídkařů loajálních české republice, uprchnout do exilu, ilegality a nebo kolaborovat. Těžkou ránu dostala inkvizice, která v posledních okamžicích zajišťovala, aby se její Archívy a artefakty nedostaly do rukou říšského Abwehru a Thule.
Po II. světové válce byly hlídky obnoveny a po roce 48 přemodelovány podle ruského vzoru. Ruský vliv a studená válka omezila vliv českých hlídek na vlastní území a jediná hlídka, která operovala víceméně nezávisle, byla Inkvizice.
Po roce 89 došlo k znovuvybudování hlídky do nynějšího stavu, kdy existují fakticky 3 organizace, které jsou v natolik těsném propojení, že dost často se označují jen jako Hlídka.