"Hlídkami jsou souhrnně nazývány organizace dohlížející na Jiné a dodržování Velké Dohody. I když v moderním světě existuje mnoho odnoží, všechny mají kořeny ve třech starověkých řádech. Ordo Tenebrae, Ordo Radianx a Ordo Malleus, jež jsou zakotvené již od počátku ve Velké Dohodě. "
-výňatek z knihy historie hlídek-
Historie hlídek:
První doložené zmínky o třech řádech pocházejí z doby Římské říše, kdy v 192 n.l. právě zástupci těchto tří řádů probudili moc Dohody - prastarého rituálního konstruktu stvořeného údajně Atlantskými mágy ještě před Pádem. Dobové záznamy prozrazují, že trvalo více jak 80 let, než byl rituál dokončen a stál deseti tisíce životů, obětovaných pod rouškou gladiátorských her. Ačkoliv Říše samotná postupně upadla, řády a Dohoda sama přežila v podobě roztříštěných kapitul. Během let se měnily způsoby a zaměření jednotlivých řádů i přesto se dohoda pomalu rozšířila do všech koutů světa. Radikální změna přišla v 18-19 století, kdy Dohoda získala fakticky naprosté pokrytí světa Jiných a mimo ni stály pouze mocnosti Stínových říší.
První světová válka znamenala konec klasických mocností a značný posun v paradigmatu Jiných a Dohody. Řády se modernizovaly, hlavně u vítězných mocností Trojdohody. I když Jiní jako celek do velké války příliš nezasahovali a řády omezily svou činnost na obranu vlastních hranic a dozor nad zákazem používání magie ve strategickém měřítku. Konec Velké války a následné vytvoření Společnosti Národů dalo možnost rozvoji hlídek jako národních organizací. Vyprofilovaly a etablovaly se tři větve hlídek. Noční hlídka, která zajišťuje infrastrukturu a dohled nad Dohodou. Denní hlídka jako výkonný orgán vyšetřující přečiny a inkvizice, působící jako tajná služba řešící problémy mimo dohodu a dohlížející na předchozí organizace. Tomuto uspořádání způsobil velkou ránu vzestup třetí říše. Nacistické Německo se svými spojenci se brzy přestalo tajit snahou přepsat Dohodu, čemuž pomáhali ambiciozní členové společnosti Thule. Hlídky na území Třetí Říše se defacto rozpadly. Následovalo šílenství a okultní válka, kterou do té doby nikdo nezažil a která zachvěla i smrtelníky. Nikdy předtím nebyla černá magie prováděna v průmyslovém měřítku a jen odpor Kletby Spánku bránil komplexnějšímu nasazení magie. Vše vyvrcholilo v Bitvě o Berlín, kde se zoufalé Thule pokusili vyvolat Fimbulwinter, Věčnou zimu, která by zmrazila kosti nepřátel. Spojenci odpověděli odvážným úderem, zatímco sověti vázali obranu nepřítele, spojená operace spojenců provedlo vsadek v berlíně a napadli samotné nekromantické věže. Následovala největší známé nasazení okultních sil, které vedli k zlomení odporu Thule a rozpadu rituálů. Věčná zima nepřišla. nicméne cena, kteoru bylo nutno zaplatit byla strašlivá. Většina Jiných usvědčených z členství v Thule byla po válce popravena. Většina magického vybavení zabavena a buď zničena nebo rozdělena mezi vítězné mocnosti. Zástupci Spojeneckých hlídek pak podepsali v rámci Jaltské konference tajné dodatky k Dohodě, které vymezovaly činnost a použití okultních prostředků v poválečném světě. Německo bylo fakticky okultně demilitarizovanou zónou pod dohledem spojeneckých hlídek, protože na jeho území nepřežili skoro žádní jiní.
Studená válka:
Rozkol který způsobilo Německo nebyl jediný. Již brzy se ze spojenců stali trpcí nepřátelé a svět se rozdělil na Východ a Západ. Tato polarizace byla do značné míry vidět i v práci hlídek. Západní hlídky působily ve víceméně demokratických zemích, postupně se rozvíjely, podporovaly nenápadný vztah oficiálních lidských vlád a Jiných a zároveň získávaly větší kontrolu nad užíváním moci. Východ trpěl naopak komunistickou ideologií, která zasahovala i práci hlídek. Hlídky se tak stali dalším nástrojem Strany, která měla pokořit nenáviděný kapitalistický režim.
Postmoderní doba:
Pád Železné opony v 90-tých letech změnil situaci. Umožnil bývalým vazalům trochu lépe dýchat a návrat emigrantů, mezi nimiž bylo i značné množství Jiných a podpořil rozvoj doposud odstrčených hlídek.