Okultní anatomie: Tělo, Duch a Duše

Ačkoliv anatomie různých bytostí se může na materiální úrovni lišit u všech bytostí lze vysledovat podobné znaky. Všechny bytosti, Jiné nevyjímaje, mají tyto tři složky: Tělo, Ducha a Duši, jenž je spojuje. Tyto tři elementy se spojují v rozumnou bytost.

Tělo:

Tělem se rozumí fyzická nebo pseudofyzická schránka bytosti. Některé rozdíly v Podstatě se odrážejí ve vědecky zjistitelných faktech, jako v odlišné DNA a RNA. Jiné jsou více metafyzické a rozeznají je jen ti, jež jsou obdařeni nadpřirozeným zrakem. Bytosti existující v Říších Stínů mají tělo vytvořené z ektoplasmy vázané duchem na duši.

Duše:

Duší se rozumí spojovací článek mezi Tělem a Duší. Díky tomuto spojení existuje mysl, emoce a vůle. Bez těla či bez ducha je schopnost uvažovat a mít svobodnou vůli omezena, či dokonce neexistuje. Na manipulaci s s tímto aspektem je založena magie Mysli, Duše či Smrti. Duše je silným zdrojem síly a může tak být zneužita skrze některé praktiky. Manipulace s duší tímto způsobem je obvykle považována za Černou Magii.

Duch:

Je podstatou Bytosti. Definuje ji, ať už je to člověk, Jiný nebo třeba živlová bytost.

Stárnutí:

Proces stárnutí nevyhnutelně ovlivňuje vazby mezi třemi složkami. U běžného člověka dochází k postupné degradaci vazeb, až nakonec dojde k nevyhnutelnému konci a smrti. U Jiných je situace podobná, ale jejich nadpřirozená moc dokáže za jistých podmínek vazbu mezi Tělem, Duchem a Duší udržovat, posilovat nebo dokonce znovu vytvořit. Upíři, jsou neznámějším příkladem znovuvytvořené vazby. Právě díky tomu dokáží používat vědomě svou moc, i když jsou vyřazeni v agonii. Ostatní Jiní, zvláště ti, kteří nemají moc nad životem a duší, musí věnovat značné úsilí a moc, aby své vazby udrželi dostatečně silné i v okamžiku, kdy přesáhnou svůj přirozený věk. Dalšími možnostmi je žít mimo materiální svět. Stínové říše či některé domény ovlivňují vnímání i tok času natolik, že i smrtelná bytost může žít celá staletí. Nevýhoda takových míst je, že čas ohýbají a pokud z nich bytost odejde, musí čelit náhlému přechodu do jiného prostředí a s tím souvisejícímu obnovení přirozeného řádu věcí. Paradox vyvolaný náhlým zjevením pro tisíc let starou bytost obvykle znamená rychlý rozpad vazeb, bleskurychlé zestárnutí a smrt.

Agonie a Smrt:

Pokud bytost upadne do agonie, její vazba mezi Tělem a Duchem zeslábne, i nadpřirozené bytosti v tomto stavu nedokáží použít svou moc.
Konečná smrt bytosti, znamená, že byly vazby mezi Tělem, Duchem a Duší přerušeny natolik, že bytost již nedokázala dále existovat a zaniká.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License